[SinglePic not found]VÝLET 5. TŘÍDY DO ČESKÝCH ŽLEBŮ
Výlet ten byl kouzelný,
do kopce a z kopce jsme chodili.
U Pstruha na obědě jsme byli,
v posteli jsme v deset ještě nebyli.
Celý výlet trval krátce,
vděčíme za to naší paní učitelce.
(Anežka Ptáčková)
Jednou takhle ve středu,
vyrazil jsem k výletu.
Šel jsem a taky jel do Žlebů.
Tři dny jsem tam byl a spal,
ráno rozcvičku jsem udělal.
Za tři dny jsem vyšel zas,
do Vacova s třídou zas.
(Karel Procházka)
S třídou jsme jeli na výlet,
ale nebyl to žádný med.
Pršelo nám pořád jen,
každou noc a každý den.
Ale i světlé chvilky jsme si užili
a chodit jsme se hodně snažili.
Prostě byl to krásný výlet
a tím končí moje veršovací chvíle.
(Anežka Voldřichová)
Ve středu 29. května
vyjela 5. třída,
z nádraží na třídenní výlet,
do Žlebů a v pátek zas zpět.
Ve středu krásně bylo,
nepršelo a nelilo.
Sluníčko spalo na nebi,
pár kapek vody spadlo k zemi.
Když ve čtvrtek ráno rozednilo se,
vstali jsme a nasnídali se,
na celodenní výlet vydali se
a plnili jsme úkoly po šumavské cestě.
V restauraci Pstruh oběd dali si,
a pak jsme překročili německou hranici.
Ne všichni v pátek radost měli,
že už jsme ve Žlebech skončili.
Sbalení, vyspaní na návrat vypravili se,
v restauraci Pstruh opět naobědvali se.
Do Vímperka vlakem, do Vacova autobusem,
domů pěšky, autobusem nebo autem.
Všichni novou vzpomínku měli,
na třídenní výlet s učitelkami.
(Lucie Rychtářová)
BALADA O VÝLETĚ
Zdeněk Kotrbatý
Na výletě se mi líbilo,
protože jsme tam měli pěkný vlak a penzion.
Měli jsme pokoj pro šest,
ale bylo nás tam pět.
Já, Jirka, Lukáš, Dan, Fanda,
a byla tam hrozná sranda.
Večerka byla v deset hodin,
ale šli jsme spát o hodně dýl.
Ráno byla dobrá snídaně,
třeba rohlík s Ramou,
nebo vánočka s marmeládou.
Na výlety jsme každé ráno dostávali šťávu,
ve čtvrtek jsme zase šli dlouhou trasu.
Nejdřív jsme šli do informačního centra,
kde jsem viděl obrovského losa.
Pak jsme dostali pastelky a pracovní listy
a šli jsme do lesa, kde pro nás byly úkoly.
Došli jsme až do devátého úkolu
a zase jsme se vrátili k informačnímu centru.
V restauraci Pstruh, kde jsme obědvali,
byli cizí lidé a to Afričani,
tak jsme si s nimi chvilku povídali
a pak jsme se společně vyfotili.
Na autobus jsme nasedli
a jeli jsme do Nového údolí
a to je také konec mého básnění.
