Čestický brambor

Ve čtvrtek 19. listopadu 2015 proběhlo vyhlášení výtvarné a literární soutěže Čestický brambor. S dětmi jsme se dostavili do Lidového domu v Česticích, kde byl připraven bohatý doprovodný program a malé občerstvení. Děti z naší školy získaly velmi pěkná umístění. Oceněným gratulujeme a všem ostatním děkujeme za účast.

Literární část

• Kryštof Jaromír Grygera – 1. místo (poezie)
• Marek Seidl – 2. místo (poezie)
• Jakub Ptáček – 3. místo (próza)
• Klára Matoušová – 3. místo (poezie)

Výtvarná část

• Kolektiv 2. třídy – 1. místo (prostorová práce)
• Kolektiv 1. třídy – 2. místo (prostorová práce)
• Daniela Hadravová, Lenka Nováková, Kristýna Vojáková – 1. místo (prostorová práce)
• Veronika Jírovcová, Zuzana Rychtářová, Kateřina Zlochová – 1. místo (prostorová práce)

Marek Seidl – 4. třída, ZŠ Vacov
Odcházím
Moje práce tu už skončila,
ale příští rok se zase uvidíme.
Snad ve tvém srdci zůstane
na mne milá vzpomínka.
Já zase budu vzpomínat
na tvoje zimní dovádění.
Jsem rád, že se každý rok těšíš,
až pokryji bílou peřinou celou zemi.
Než se zase shledáme,
měj se tu krásně.
Tvůj tající sníh.

Kryštof Jaromír Grygera – 4. třída, ZŠ Vacov
Milý pane Podzime,
vy kouzelnému času vládnete.
Podzim je jak brána k zimě,
kdy všichni k dlouhému spánku připravují se.
Když je vše k spánku připraveno,
aby se to zase na jaře probudilo,
přijede Martin na bílém koni,
on klíč k zimní bráně nese.

Klára Matoušová, 9. třída, ZŠ Vacov
Co nosím v hlavě?
Kdyby všichni věděli,
co já nosím v hlavě,
asi by už nechtěli
mysleti na mě.

Škola, koně, kamarádky,
to jsou moje cíle.
Výběr školy,
to je dřina.
Jak vyberu špatně,
moje chyba.

Kůň je moje záchrana,
když nemohu…
opřu se mu o záda.

A holky?
Když jsem s nima,
je to prima.

Jakub Ptáček – 7. třída
Co nosím v hlavě

Někdy mám představu, že mám v hlavě malinkatého mužíčka. Skřítka, který mi mačká na nervy jako na klávesy klavíru. Když chce, abych zvedl ruku, máčkne na nějaký nerv a já tu ruku zvednu. Takže jsem taková jeho loutka. Chtěl bych vám o tom vyprávět jeden příběh.

Stalo se to jedno krásné prázdninové ráno. Šel jsem zalévat své chilli papriky. Poté, co jsem je zalil a zkontroloval, dostal jsem hrozně blbou náladu. V hlavě se mi totiž usadil cizí mužíček. Byl strašně naštvaný. Svázal mého mužíčka a dělal mi v hlavě jenom samý nepořádek. Když ho to přestalo bavit, začal mačkat na nervy. Nejdříve měnil moje nálady: dobrou, špatnou, dobrou,a zase špatnou.

Mezitím, co si ten cizí mužíček hrál, můj se snažil rozvázat se, ale stále mu to nešlo. Zlý mužíček se začal zajímat o pohyb mého těla. Začal jsem se točit, skákat a běhat všude tam, kde se dá. Někdy i tam, kde se nedá.

Můj skřítek se nevzdával a stále se snažil rozvázat. Uzel ne a ne povolit. Zdálo se to beznadějné. Když tu najednou uzel povolil. Mužíček byl volný. Konečně mohl se zlým mužíčkem bojovat. Ale nejdříve ho musel najít. Myslel si, že bude v nějaké řídící místnosti, proto se nejdříve podíval tam. Ale u řídícího pultu jej neviděl. Řekl si, že už se asi zabydlel. Šel tedy do ubytovny, ale tam ho také nenašel. Pak ho to napadlo! Bude u sejfu! A opravdu. Byl tam. Snažil se do něj dostat. Stále se mu to však nedařilo. Můj přátelský mužíček na nic nečekal. Využil moment překvapení a toho zlého znehybnil svým mrazivým pohledem, takže mu zmrzl úsměv i všechno ostatní. Pak jsem na něj dočista zapomněl. A tak zlý mužík z mé hlavy navždy zmizel.

A můj hodný mužíček si spokojeně žije v mé hlavě. Společnost mu tam dělají
různé nápady, myšlenky, poučky, anglická slovíčka, vzorečky a tak různě. No, a když se mu zdá, že tam má málo místa, tak mě nechá sem tam na něco zapomenout.