Na začátku ledna se vzpomínalo. Hlavně na to, co komu přinesl Ježíšek. Děti asi musely být moc hodné, protože dostaly moc krásné dárky.
Pak se z dětí staly zdatní ornitologové. Dozvěděly se, proč je potřeba v zimě pečovat o ptáčky, co patří do krmítka a s jakými ptáčky se můžeme v tomto období nejčastěji setkat. Jak je těžké být ptáčkem si mohli vyzkoušet při pohybových hrách. Každý si také vyrobil krmítko, které si odnesl domů. Jedno společné jsme naplnili a zavěsili u školky a pravidelně ho chodíme kontrolovat.
Sníh nám zatím moc nepřál, ale i to málo, co dosud napadlo nám stačilo k hrám a dovádění.
Na děti také čekalo tento měsíc velké překvapení. Navštívili jsme společně základní školu. Pro děti to bylo poprvé. Prošly se po škole a prozkoumaly školní družinu. To ale nebyl hlavní účel této návštěvy. Přišli jsme totiž na sférické kino.
Nikdo z nás si nedovedl představit, co to vlastně je a jak bude promítání probíhat. V tělocvičně na nás čekal obrovský stan. Dostali jsme informace, jak se v tomto speciálním kině máme chovat a mohli si vybrat, jaký film chceme promítnout.
Vybrali jsme si pohádku Polaris, která zvítězila na několika světových festivalech filmů pro planetária. Zalezli jsme si do stanu, pohodlně se uložili a projekce mohla začít. V tomto kině se totiž sleduje film na stropě, podobně, jako je tomu v planetáriu. Čekal na nás příběh dvou kamarádů, ledního medvěda Vladimíra a tučňáka Jamese, kteří se společně vesmírnou lodí Polaris vydali do vesmíru, aby pátrali po tom, proč se střídá den a noc, roční období a proč je polární noc. Expedice k Marsu a Saturnu byla plná nebezpečí, ale oba kamarádi se šťastně vrátili na naší planetu Zem. Jenom se ze severního pólu dostali na jižní a nakonec zažili krásnou polární záři.
Dětem se kino moc líbilo, takže i následující program ve školce byl přizpůsoben tomuto zážitku. Prozkoumávali jsme totiž Vesmír a naší sluneční soustavu. Navázali jsme na poznatky získané zhlédnutím filmu, prohlíželi si encyklopedie. Povídali jsme si o gravitaci, stavu beztíže, černé díře, velkém třesku, planetách, raketách, kosmonautech, sestavili si model naší sluneční soustavy, kde si děti v praxi mohly vyzkoušet, jak se planety pohybují okolo Slunce.
Děti si vytvořily krásný vesmírný obrázek – černou díru, kterou pak osídlily měsícem, raketou, kosmonautem a hvězdami. Každý si také vymyslel a vytvořil vlastní souhvězdí. Celý týden si také sestavovaly malé rakety z různých stavebnic. Všechno toto snažení bylo na závěr korunováno „vesmírným výletem.“
Ráno jsme společnými silami sestavili velkou raketu pro dva „kosmonauty.“ A náš kosmický výlet mohl začít. Nejprve nás ale čekala černá díra – tou jsme museli prolézt, jinak bychom se do vesmíru nemohli dostat. Všechny děti to zvládly, i paní učitelky – tam trochu s dopomocí dětí. A mohlo se letět. Tady na děti čekalo velké překvapení. Za zvuků vesmírné hudby se totiž ve školce objevil ufoun. Ještě štěstí, že jsme v týdnu nacvičovali, jak se má správně pozdravit, a to nejen česky, ale také ufounsky. Takže jsme se hezky pozdravili a on nás potom zavedl až k mléčné dráze s mnoha planetami a hvězdami.
Odvážné děti si také mohly zahrát na vesmírný ufounský bubínek. Jenom škoda, že se s námi musel tak brzo rozloučit a opět odletět.
Takže ufounku E MALAMA I KA HEIAU
Jana Staňková
