[SinglePic not found]V pondělí 24. června se žáci sedmé a osmé třídy vydali na výlet. O výletě napsala jedna žákyně:
Náš výlet začal pozdním příchodem některých spolužáků. Když už jsme byli všichni, nastoupili jsme do autobusu, který řídil pan Potužník. Pan Potužník vezl ještě svého vnuka, a tak nás bylo o jednoho výletníka více. Za pět minut jsme vyráželi. Jízda se neobešla bez hlasitého povídání a smíchu. Chvilku jsme poseděli v autobuse a zanedlouho jsme byli na Libíně, kde jsme strávili asi dvě a půl hodiny. Na Libíně jsme se zabavili lezením v lanovém centru. Nejdříve nám instruktoři vysvětlili, jak a co máme dělat, dali nám helmu a postroj.
Začali jsme lézt jeden po druhém. Všichni jsme museli absolvovat několik překážek – např. přejít houpací most, obejít dřevo, přejít lávku bez držení a další překážky, při kterých náš adrenalin stoupal. Poté následovaly sjezdy. Ty jsme si velmi užívali, ale někteří měli problémy s tím, než si zvykli letět vzduchem několik metrů nad zemí. Lezli jsme všichni, i paní učitelky. Paní učitelka Karvánková prolezla všechno bez chyby. Ale našli se i tací, kterým museli instruktoři pomoci. Byli jsme jako opice. Celou dobu na nás dohlíželi pracovníci lanového centra. Když jsme se všichni dostali do cíle, udělali jsme si malou přestávku a nasvačili jsme se. Poté jsme pokračovali na rozhlednu Libín, kde jsme se všichni vyfotili a kochali se pohledem nejen na Prachatice. Cestou na rozhlednu jsme počítali schody. Ovšem na jednotném výsledku jsme se neshodli. Po krásném výhledu jsme pokračovali do Prachatic. Tam jsme měli rozchod. Trochu jsme bloudili, než jsme se zorientovali, kde vlastně jsme. Někteří si došli na pizzu, jiní na zmrzlinu a někteří nakoupili drobné dárečky pro rodinu. Cestou domů jsme byli sice trochu unaveni, ale stále vládl optimismus, dost jsme se nasmáli. Byl to náš nejlepší výlet…
Napsala: Iva Jopková
[Gallery not found]
