Už týden dopředu jsme si vyprávěli o nadcházejícím výletu a všichni se začali těšit. Není divu, že ve středu 29. května nemohl nikdo pořádně dospat a před osmou jsme netrpělivě vyhlíželi autobus, aby nás nejprve odvezl do Horažďovic na vlak. Z autobusu bylo na co se dívat. Na vesnice, pole, lesy, hoslovickou rozhlednu, volenický kostel, až se objevilo město Horažďovice. Ale ouha! Most před městem byl uzavřený, objížďka dlouhá a vláček měl odjíždět už za čtvrt hodiny. Nezbývalo než vystoupit z autobusu a na nádraží dojít pěšky zkratkou přes město. Času bylo opravdu málo, a tak se posledních pár metrů musela chůze změnit v běh. Za minutu přijel vlak, kterým jsme se svezli přes Velké Hydčice do Žichovic. Tam jsme vláčku zamávali a vyfotili se s panem výpravčím.
Sušenka z baťůžku, trocha pití, odpočinek na nádražní lavičce a mohli jsme vyrazit dál, pěšinkou mezi loukami z kopce dolů do údolí řeky Otavy. Cesta přes náhon byla trochu dobrodružná, ale všichni šli opatrně, nikomu se nic nestalo. Za odměnu se před námi objevil na kopci nad řekou hrad Rabí, cíl výletu. Pan řidič Potužník přijel k mostu, aby nás odvezl do vesnice Rabí. Před výstupem na hrad bylo třeba se opět posilnit. Svačina od paní kuchařky přišla k chuti. Než jsme ji snědli, přehnala se malá dešťová přeháňka. Po statečném zdolání strmé a kamenité cesty na nádvoří nás přivítala paní průvodkyně. Zajímavě vyprávěla o historii hradu, ukázala hlubokou studnu, bývalou konírnu či zbytky rytířského sálu, odkud je nádherná vyhlídka do kraje. Prohlídka končila kouzelnou, tajuplnou chodbou s krápníky a jezírkem, která pokračovala do vězení. Venku začalo opět pršet, ale vůbec to nevadilo. Oblékli jsme si pláštěnky a vrátili se zpět do vesnice, kde čekala sladká tečka v podobě zmrzliny. Cestou zpět se zpívalo i povídalo a než jsme se nadáli, autobus zastavoval před školkou.
Děkujeme Pekárně NoVy za zapůjčení autobusu a panu řidiči Potužníkovi, který nás bezpečně a trpělivě vozil.
Za MŠ Vacov Dagmar Čtvrtníková a Pavla Janečková
