[SinglePic not found]V pondělí 12. 5. 2014 začal třídenní výlet hrazený z projektu Šance II, do kterého se Základní škola a mateřská škola Vacov zapojila. Všechny děti z druhého stupně (až na nějaké jedince) vyrazily na tři dny do Liberce na mnoho zajímavých míst.
Konečně nastal dlouho očekávaný odjezd z autobusového nádraží ve Vacově. Všichni přišli včas a natěšení na třídenní výlet vkročili do stříbrného zájezdového autobusu. Učitelé si vybrali místa úplně vepředu, aby měli rozhled na silnici. Děti začaly zjišťovat, kde je televize, nebo jestli je uvnitř síť Wi-Fi. Netrvalo dlouho a každý byl zabavený do své vlastní aktivity.
Do Liberce dojel autobus okolo poledne, kde zastavil u veliké budovy, která nese název IQ Landie. Když se vešlo do budovy, zjistili jsme, že má pět pater. V každém patře, a dokonce i v každé místnosti, byly jiné věci. Děti si zde mohly vyzkoušet fyzikální zákony, hlavolamy, … tohle všechno formou hry. Z horního (pátého) patra lidé viděli malé vodotrysky různých barev, které každou chvíli měnili barvu i výšku. V čase odjezdu se všichni děti a učitelé měli sejít u šaten. Když se osoby z Vacova přepočítaly, zjistilo se, že Anežka Ptáčková a Anežka Voldřichová chybí. Někteří se je vydali hledat, ale nikdo je nenašel, až se hledání chopila paní učitelka Štouralová, která je po minutě našla. V autobuse jsem se pak dozvěděla od Anežky, že si zkusily umělé zemětřesení, prošly přes lávku uvnitř barevného tunelu, ocitly se na druhém konci Hvězdné brány atd.
Nejdříve děti a pak i učitelé prošli skrz otevřené dveře do zrcadlového sálu. On to nebyl tak sál jako spíš bludiště. Uvnitř byla tma, jen fialová světla tam svítila, proto se bílá barva spolu s několika málo dalšími tak rozzářila. Průchod také ztěžovala zrcadla místo stěn. Kdo měl to štěstí a prošel tím bludištěm dříve než za půl hodiny (a že to štěstí měli úplně všichni), dostal se do ulice, kde bylo několik dalších bludišť. Jedno z nich se skládalo také ze zrcadel, druhé mělo hnědé stěny, třetí bludiště obývaly černé stěny, které byly dvacet metrů od východu nastříkané žlutým a oranžovým sprejem. Poslední bludiště v ulici nebylo ani tak bludiště, v úplné tmě se prošlo takovou klikatou uličkou ve stylu bludiště, až se vešlo do místnosti, kde vládla také tma, v rohu u zdi stálo piano, střed místnosti vyplňovala křesílka se stolkem.
Večer okolo šesté hodiny dorazil autobus na chatu Pláně pod Ještědem. Učitelé se chopili rozdávání pokojů. Děti si rozdělily postele, uložily věci a spolu s pedagogy se vydali na večeři. K večeři byla svíčková omáčka s masem a s knedlíky. Po večeři se všichni odebrali do ubytovny, kde učitelé stanovili večerku. Někteří se šli hned umýt, jiní navštívili koupelnu až později. Po desáté hodině se nikdo nesměl zdržovat na chodbě, nebo kdekoli jinde než ve vlastním pokoji.
V úterý 13. 5. ráno se všichni probudili do kouře, který obýval každou místnost v budově. Po této nehodě se hodně lidí odhodlalo vstát a vyvětrat. K snídani si každý mohl vybrat, na co měl chuť, k mání byla houska, máslo, jogurt, salámy, sýry, zelenina atd. Před návratem do ubytovny si každý vyzvedl oběd v balíčku a doplnil si lahev šťávou.
Všichni (bez výjimky) naskákali do autobusu, který se rozjel na další místo, tentokrát do zoologické zahrady. Uvnitř jsme se rozdělili na dvě skupiny (šestá – devátá třída, sedmá – osmá třída). Postupně si každý za doprovodu průvodce prohlédl skoro celou zoo. Po dokončení prohlídky dostaly děti rozchod po celé zoo s tím, že se za tři čtvrtě hodiny sejdeme u občerstvení. Učitelé si ještě jednou přepočítali své děti, aby mezi tygry, plameňáky, sovy, tuleni,… nikoho nenechali. Pedagogové s paní z projektu Šance II šli vepředu, pak děti a na konci průvodu šel pan ředitel s několika dalšími vyučujícími. Takto seřazeni jsme se vydali do další zahrady, tentokrát ale pěšky.
U pokladny botanické zahrady nám paní od projektu zařídila vstupenky, odtud začínala kamenitá cesta ke skleníkům. Některé děti, jako třeba já, to měly jen tak tak, hned jak přišly do skleníků po obhlédnutí květin venku, začalo silně pršet. Hned v první vitríně u dveří stály na výstavě ty nejzajímavější semena a šišky. Když se řekne slovo „botanická zahrada“, tak se skoro každému vybaví květiny na souši a někdy i ve vodě. V téhle zahradě byla i akvária s rybkami. Možná se vám to bude zdát nemožné, ale uvnitř toho velikého skleníku, bylo ještě několik menších skleníků. Do místnosti věnované jen rybkám se vcházelo skrz tunel, který byl obklopený vodou a rybami. Jeden menší skleník schovával uvnitř jen kaktusy všech druhů. Když nás květiny omrzely, vlezli jsme do autobusu, který nás odvezl na lanovku u Ještědu.
Za deštivého počasí nás učitelé zase rozdělili do dvou skupin, první skupina jela jako první lanovkou na Ještěd a druhá skupina jela na Ještěd (logicky) lanovkou jako druhá. Nahoře nás chytil prudký déšť, někteří byli nuceni natáhnout si pláštěnky a jiní si alespoň roztáhnout deštník. Protože se s námi déšť vůbec nemazlil, rozhodlo se, že strávíme nějaký ten čas uvnitř. Všude byla mlha, proto nebylo ani moc vidět do dálky, takže jsme neměli žádný veliký rozhled po okolí. Pan ředitel pomocí mobilního telefonu zjistil, kdy by nemělo pršet, abychom přeběhli k autobusu. Všichni s úlevou naskákali dovnitř, kde se uvelebili na svých sedadlech a čekali, až se ocitneme na pokojích. Unavení jsme snědli večeři, podepsali se na papír, který na nás čekal u pedagogů a vrhli se na pokoj. Někdo se dal do sledování Ordinace v růžové zahradě, někdo se uvelebil v posteli,…
Ve středu 14. 5. nastal poslední den výletu. Ráno jsme si zase vybrali z několika typů jídla, vyzvedli jsme si oběd ve formě balíčku a doplnili lahve šťávou. Na pokoje už se nikdo nevracel, protože všechny naše věci byly bezpečně uložené v prostorech autobusu.
V moštárně nás uvítala paní s pánem, které tuto moštárnu vedou. Začali nám vysvětlovat celou výrobu moštů (od surovin až po rozvážku). Provedli nás skrz budovu a sklad. Po cestě jsme potkávali různé přístroje a každý zastával jinou roli ve výrobě. Všichni se nejvíce těšili na ochutnávání moštů nebo ovocných nápojů. Každý si oblíbil nějakou chuť, kterou si mohl potom docela levně zakoupit. Jako dárek na závěr dostaly všechny osoby malou lahev višňového ovocného nápoje.
Na seznamu zůstalo už jen Škoda muzeum Mladá Boleslav, do kterého se těšili snad všichni kluci. Uvnitř budovy dostaly děti rozchod omezený časovým limitem, při kterém měly čas prohlédnout si muzeum. Už od názvu je jasné, že tam byla vystavena samá auta značky Škoda. Nejen auta, ale i motory a motorky. Hodně dětí se pozastavily u dotykové obrazovky zajímavostí, kde si hrály s auty, četly zajímavosti, nebo hrály pexeso. Kluci se hodně zastavovali u aut na Realy, motorek nebo u motorů. Všichni se zde vynadívali a připravili se na poslední jízdu v autobusu.
Cestou do Vacova nám pan řidič pustil film s názvem Babovřesky. Nejen děti, ale i učitelé se u filmu nasmáli. Někdo (nebudu jmenovat kdo) byl velice spokojen, že jeho přání, které vyslovil už hned, jak vstoupil do autobusu, bylo konečně splněno. Do Vacova jsme dorazili v půl čtvrté odpoledne. Batohy si každý vyzvedl ze skladného prostoru v dopravním prostředku sám, ale mošty, ovocné nápoje se rozdávali majitelům, aby někdo nerozbil žádné pití někomu jinému. Každý si z výletu přinesl hodně nových zážitků nebo koupené věci. Všichni budou mít na co vzpomínat.
Zapsala: Lucie Rychtářová, 6. třída
